Pohřbený zaživa (Richard Marsh, Jeff Hudson)
hasiči jsou speciálně vyškolení záchranáři, takže se také často volají v situacích, kdy jde o ohrožení života, a to bez ohledu na to, jestli hoří, nebo ne. Stručně řečeno, ve většině států mají hasiči oprávnění při ošetření „porušit kůži“, ať už jehlou, nebo nitrožilní výživou, zatímco pohotovostní zdravotníci nikoli.
nedokázal jsem rozeznat fotky z Havaje, které jsme měli na stěně, ani jsem nemohl zvednout nohy na malou podnožku vedle pohovky.
Richi, měl jste mozkovou mrtvici. Velmi silnou.“
Většinu mrtvic vyvolává krevní sraženina neboli trombus, která ucpe cévu a zabrání krvi proudit do mozku. Tomu se říká ischemická cévní mozková příhoda.
Druhým typem je hemoragická cévní mozková příhoda, kdy dojde k prasknutí cévy a zaplavení mozku krví.“
Nebo v důsledku sedavého způsobu života. Dokonce i sezení v letadle při dálkových letech může způsobit hlubokou žilní trombózu - což je další název pro stav, kdy krevní sraženina v hlubokém žilním systému zaviní omezení toku krve žilou.
Do mozku vedou tři arterie. „Na každé straně máte karotidu, tedy hlavové tepny, které zásobují levou a pravou část mozku. Cévní mozková příhoda v této oblasti obvykle způsobuje ochrnutí jedné nebo druhé poloviny těla.“
„Velice zřídka, u méně než deseti procent všech případů cévních příhod, se může sraženina objevit v centrální - neboli bazilární - tepně,“
Bazilární tepna vzniká spojením dvou menších tepen. Pokud se v jedné z nich objeví sraženina, zásobování mozku krví se sice zpomalí, ale druhý kanál by měl být schopný to zvládnout.“
A u vás není funkční ani jedna z těchto menších arterií. Jedna z nich je jako slepá ulička; nikam nevede.
Vysvětlil nám, že tato látka sraženinu vlastně rozptýlí. Musí se podat do tří hodin po cévní mozkové příhodě, ale může se stát, že jejím vedlejším účinkem bude přílišné zředění krve.
Jak říká Jack Nicholson ve filmu Pár správných chlapů: „Vy chcete pravdu? Tu neunesete.“ A váš mozek tohle ví. Dobře ví, co zvládnete zpracovat, aniž byste začali vyvádět, a proto dělá, co může, aby vás ochránil před vším, co nespadá to této kategorie. Při výjezdech jsem to viděl už stokrát. Lidé s těmi nejhoršími zraněními dokáží klidně a přesně vysvětlit, co se jim stalo, jako kdyby si jen zadřeli do palce třísku. Aby vás mozek v krizových okamžicích podržel, zatajuje před vámi pravdu, dokud je to jen trochu možné. Vytvoří kolem vás jakousi bublinu blažené
Lékař říká, že kromě fyziologického roztoku a běžných vitaminů do mě pumpují také spoustu morfinu smíchaného s anestetikem s názvem propofol.
že mě obrátí. To bylo potřeba dělat každé čtyři nebo pět hodin, protože bez otáčení hrozilo nebezpečí vzniku proleženin nebo dokonce hluboké žilní trombózy,
Když jsem se zaposlouchal do zvuků, jež přicházely z chodby, uvědomil jsem si, že tam všichni křičí a žertují ve španělštině.
„Bohužel máte v noze malou krevní sraženinu,“ vysvětlil mi doktor. „Podáme vám lék na ředění krve, který se jmenuje Warfarin a měl by tu sraženinu rozpustit. Také vám předepíšu Fragmin, což je antikoagulant. Ten by zase měl zajistit, aby se vám už žádné další sraženiny nevytvářely.
Po osmi dnech a sedmi strašlivých nocích v Zařízení se Lili konečně podařilo zařídit přesun do zdravotnického zařízení Care Meridian ve Fairfax v Marin County.
pravá strana mozku řídí levou stranu těla a naopak,
Stejně jako v celém americkém zdravotnictví i tady šlo hlavně o peníze.
Zdravotní pojišťovna mi navíc proplatila jen osmdesát procent péče, které se mi dostalo v Care Meridian, takže poslední pětinu jsem musel také uhradit sám, mám dluh patnáct tisíc dolarů.
léčba na jednotce intenzivní péče v nemocnici Queen of the Valley například stála 250 tisíc dolarů, ale pojišťovna ji proplatila celou.
Život s hvězdou (Jiří Weil)
Byl takový zákon, že se nesmím objevit na ulici po osmé hodině večerní, je nařízeno, že smím jezdit ve vlaku jen v posledním vagonu,
Dostával jsem čím dál tím více oběžníků, v nichž byly opět nové zákazy, dověděl jsem se, že nesmím chodit na umělecké aukce a jezdit na parníku, nesměl jsem chodit na hon a jíst vepřové maso.
»Ty jsi na tom dobře,« říkala závistivě teta, »ty jsi nic neměl, tak ti nemohli nic vzít. Ale my jsme žebráci. Žebráci!«
Zavřou tě a pak si najdou v kartotékách, že jsme tvoji příbuzní, odpraví nás a to všechno proto, že milostpán dovolí, aby u něho přespával kocour. Tak buď vyhodíš kocoura, nebo sem nesmíš ani nohou vkročit.«
Blázni, věří-li ve věci, nebudou jim nic platné, až je budou musit zahazovat na útěku.«
U nás na příklad kniha Hostovského Cizinec hledá byt.
peníze neztratily moc v Terezíně, dokonce i tam vítězí nad hladem a smrtí.
Mělo svou známku, na které bylo namalováno uprostřed líp, mělo i své peníze, na nichž byl zpodobněn tvůrce Desatera.
Měl jsem zakázánu vodu a u řeky hlídkovaly jejich patroly.
potom se nám smála tlustá slečna, která hraje ve filmu,
Lidé jsou různí, to pozná nejlépe člověk na dostizích.«
Nyní, když jsem již neměl strach, byl jsem špatným posluchačem příběhů o pevnostním městě a o cestách na východ, bylo by přece jen pohodlnější nastoupit s ostatními,
Život s hvězdou je příběh obyčejného Žida Josefa Roubíčka, který je okupací prudce vyšinut z pravidelného chodu své práce a střídmých rozkoší do světa docela cizího. Přestává žít svým vlastním životem a musí žít životem, který pro něj oni vymyslili.
Bankovní úředník Roubíček, hrdina románu, je přímo prototypem všedního, obyčejného člověka, který je náhle vržen do nepřátelského, absurdního a nesmyslného světa nacistické hrůzovlády.
Život ústí do šílené a zrůdné irracionality, do chorobné a nelidské absurdnosti.
Prostý a obyčejný člověk je náhle zatažen do stroje, který jej žene k smrtící absurdnosti.
Když je Roubíček zbaven všeho a není víc, než číslem v kartotéce, když je popravena jeho milenka, vzchopí se konečně k odboji,
Svět jako duhová kulička (Vladimír Škutina)
Míval jsem za hlavou vždycky nejméně šest knížek a všechny rozečtené. Bral jsem do ruky vždycky tu, na kterou jsem měl náladu.
Na světě je totiž tolik knížek, které by člověk měl nebo chtěl za život přečíst, že kdyby tomu chtěl věnovat všechen svůj čas, nestačil by do smrti zvládnout ani tisícinu. Jen se podívej na naši knihovnu, co je v ní knížek, které dosud čekají na přečtení. A teď si vezmi Městskou nebo dokonce Univerzitní knihovnu. A to nepočítám knihy, které nebyly přeloženy do češtiny…
Už nevím, kdo rozdělil čtenáře do tří kategorií: 1. ti, kteří čtou, aby četli – těch je nejvíce; 2. ti, kteří čtou, aby mluvili (rozuměj: že četli) – těch je méně; a 3. ti, kteří čtou, aby přemýšleli – těch je nejméně.
Lipští byli tři bratři. Ale ten nejmladší se v Pelhřimově za bouřky koupal, blesk uhodil do vody a jeho to zabilo.
První neorealistický film z Itálie „Řím v 11 hodin” - pád schodů https://www.csfd.cz/ … 82247-rim-v-11-hodin
https://www.csfd.cz/ … ozdravuji-vlastovky/ hraje Magda Vašáryová, posledních 99 dní odsouzené Marušky Kudeříkové, která čeká v cele smrti na popravu.
https://cs.wikipedia … C5%99%C3%ADkov%C3%A1
A tu jsem pochopil, že stačí malý oblázek, aby pohnul horou, jestliže přišel čas, aby hora padla.
Znovu se mi vybavila anekdota o moudrém rabínovi na smrtelném loži, kterého žádají, aby jim vyjevil největší moudrost svého života. Onen rabín se podíval velice rezignovaně a prohlásil: „VŠECHNO JE JINAK!“
Turistické obrázky z Pooslaví a Pojihlaví (R. Dvořák)
r. 1379 kdy všechno jmění náležející k Templštýnu koupí získal Jindřich z Lipého, nejvyšší český maršálek a se svým panstvím na Krumlově je sloučil,
potvrdil biskup Bruno zdejším templářům statek a faru v Hor. Dubňanech, Dukovanech a Bohuslavrcích a nástupce jeho Theodorich r. 1281. i faru v Jamolicích. Sídlem jejich bylo v Jamolicích místo nynějšího lánu č. 43. a půllánu č. 44., což dá se souditi z mohutných základů, na něž se při přestavbě těchto domů narazilo; Kdy byl zbořen, není známo, nepochybně asi zašel požárem.
Za husitských válek dostal se hrad Holoubek do rukou různých, nepovolaných, které odtud páchaly loupeže, což se dělo i z jiných okolních hradů.
Usnesli se páni v Meziříčí roku 1440 aby hrad Holoubek zároveň z Frajštejnem, Čalonicemi a Rabštejnem rozbořen byl.
Toho roku (1446.) byl hrad Holoubek rozbořen a majetek k němu příslušící odevzdán pravému majiteli Jindřichovi z Říčan.
Ku památce Wilsonově nazvali jsme ji po převratě roku 1918. “Wilsonova skála”, kterýžto název se rychle ujal.
Druhdy tu stál hrádek (vojenská hlídka) kláštera Třebického na ochranu klášterských statků jeho na obou březích řeky Jihlavky.
prý původně 500 loket hlubokou, která ještě r. 1883. měla 14 m hloubky, leč na rozkaz ředitelství velkostatku zasypána. Pověst o ni dí, že v určité hloubce upevněny v ní dvéře k tajné chodbě, vedoucí prý až do Hrubšického zámku.
potvrdil biskup Bruno zdejším templářům statek a faru v Hor. Dubňanech, Dukovanech a Bohuslavrcích a nástupce jeho Theodorich r. 1281.
v chudobě, majíce vždy dva bratři jednoho koně; proto pečeť jejich nesla ve znaku dva sedící jezdce na jednom koni.
zdědila Rabštejn Gizela hrab. Stadiónová po svém otci, která r. 1894. se provdala za hr. Gerolda Goudenhove a jest majitelkou dosud.
Pele-mele. Paběrky ze stepi. (Rudolf Dvořák)
Jak vysokým stářím teprve se honosí tam ta mohutná borovice s rozpjatými křivolakými větvemi? Jistě že 1000 let! Nejméně!
O kolik těch nejkrásnějších a nejmalebnějších borovic byla reservace mohelenská ochuzena stavbou silnice!
že devět desetin všech druhů zvířat na zemi jsou hmyzové a jen jedna desetina všechna zvířata ostatní,
že z toho všeho hmyzu, který víří a létá, běhá a skáče kolem vás, největší procento zaujímají mravenci.
krutou sice (po 3 měsíce denně stále kolem –20° C, několikrát až –28° C se spoustami sněhu ležícího 3 měsíce: leden, únor, březen 1929)
Přichází dvounožec kopavý a hoj! To je něco pro něho. Kopá a kopá do všech hub, čím větší »prašivka«, tím je dvounožec kopavý šťastnější.
podzim (v září a říjnu) objevují se zde na pastvinné stepi v nesčíslném množství nejdříve klouzky borové či loupáky (velmi chutná houba polévková, omáčková i na smažení) a potom ryzce pravé, které rostou kolikrát ještě v listopadu.
Teprve vlahý a teplý podzim v r. 1929. byl vzrůstu hub velmi příznivý
Ale též za vlhké a nemrazivé zimy rostly zde houby až do konce března.
Tak dnes v lednu, když přecházím z pastvinné stepi do stepního boru, sbíraje zimní houby, jež se za letošní mírné zimy (1930) stále objevují,
Dějiny Mohelna. 150 stran, 20 Kč. Spisek tento, vymykající se vší kritice, protože slátanina všech možných a nemožných nesmyslů a žvástů, v nichž se ani čert nevyzná, nemohu jinak posuzovati než jako pokus o atentát na zdravý občanský rozum.
“V r. 1925. byly tu náhodou při kopání objeveny 2 hroby z doby hallštattské (600-200 let př. Kr.), z nichž vyneseny mísovité popelnice s popelem a opálenými kostmi lidskými, malé zdobené nádobky zv. osudí, železné náramky a sponky, spirálovitě stočené drátky, hliněná štěrchátka a jantarové kuličky vrtané a pod.
v roce 1930 přišlo se na těchto místech opět na 2 předhistorické hroby a to tentokráte na jeden kostrový a druhý žárový s popelnicemi a různými předměty, také později (v r. 1934) na poli nedaleko odtud objevena byla skupina několika hrobů žárových.
Na pastvinné stepi jsou již z dálky patrné četné t. zv. čarodějné kruhy svou tmavozelenou barvou od ostatního travnatého porostu nápadně se odrážející,
Také na naší stepi se prohánějí tyto nádherné ještěrky a tudíž i sem za nimi táhnou krumlovští Němci.
Vychytali ještěrky pod “Ovčím skokem.” Musím na toto vandalství upozornit i náš okresní úřad;
»Jdete-li přírodou, kráčíte božským chrámem. Smekněte tedy a kajícně si uvědomte svou nemohoucnost!«
Opilec Václav Havel, – Jiří Wolf
Média nasazovala lidem růžová sklíčka naděje, a mezi tím se potichoučku kradlo v miliónech! Teprve, až když přišel bulvár, televize Nova se tento národ pomalu probouzel ze snění, či spíše bych měl napsat z kocoviny, a s hrůzou zjišťoval, jaká je otřesná realita! Že se dál jen lhalo, že nám dál vládnou komunisté a jsou v podstatě zásluhou koktavého Vaška stále u moci
Nevšední doteky dějin (Karel Pacner)
Oženil se potřetí a těsně před smrtí ještě počtvrté. Albert Göring zemřel ve věku jedenasedmdesáti let 20. prosince 1966.
Alberta zplodil Epenstein - jak chlapec rostl, všímali si, že se mu stále víc podobal.
Díky svému vlivnému bratrovi uměl svobodně žít i v nacistickém režimu a který udělal velice mnoho dobrého pro spoustu Čechů, Židů,
V Hitlerových očích však Hesse degradovala jeho homosexualita.
Heydrich okamžitě nařídil rozsáhlé zatýkání českých vlastenců, hned první den nechal uvěznit předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, kterého čekal rozsudek k trestu smrti.
O Vánocích 1943 Němci Berana podmínečně propustili.
Na svém jihočeském statku také vítal v květnu 1945 americkou armádu.
Komunisté dosáhli toho, že v poválečné republice nebyla agrární strana povolena. I prezidentu Benešovi její zákaz vyhovoval, protože se s jejími představiteli dřív často potýkal. Začalo tedy zúčtování s agrárníky.
14. května 1945 před polednem četníci,
„Rozsudek nad Beranem pokládala většina veřejnosti za nespravedlivý, za politickou pomstu,
zemřel ve vězeňské nemocnici v Leopoldově. Oficiálně na srdeční slabost.
Pohřbili ho do hrobu označeného číslem za věznicí, teprve na podzim 1968 hroby politických vězňů označili jmény. Za panování normalizačního komunistického vůdce Gustáva Husáka tento hřbitov rozmetaly buldozery.
Pustila se do psaní autobiografie The White Mouse (Bílá myš),
major Jaroslav Kašpar-Pátý sepsat pro československou exilovou vládu zprávu
kde varoval před československým vyslancem Zdeňkem Fierlingerem, který víc slouží Kremlu než exilové vládě. Rozepsal se i o nově vzniklém prosovětském postoji plukovníka Ludvíka Svobody, který velí tamní československé vojenské jednotce, a o riziku, které muže vzniknout po příchodu jednotky do republiky - už nyní je infikována komunisty.
Na jaře 1968 se stal Svoboda prezidentem a v srpnu, kdy sovětská armáda přepadla republiku, sehrál neblahou úlohu v Moskvě, kde donutil československé politiky k podpisu hanebného souhlasu s okupací.
Plukovník Kašpar-Pátý unikl komunistickému kriminálu jenom díky tomu, že se mu podařilo prchnout do západního Německa.
Jelena Rževská - Hitlerův konec bez mýtů. Kniha se stala bestsellerem jak doma, tak v zahraničí.
Ani jeden z nich netušil, že Směrš pohřbila vůdce s manželkou v Rathenowě u Magdeburgu.
Když se v tomto městě chystala v roce 1970 velká výstavba, rozhodl šéf KGB Jurij Andropov, že se musí obou mrtvol potichu zbavit. Vykopali je, důkladně spálili a potom popel rozprášili do Biederitzu, přítoku Labe. Ovšem to vyšlo najevo až v roce 1993, po rozpadu Sovětského svazu.
Teprve později se oba pánové setkali: předseda České národní rady profesor Albert Pražák a vojenský velitel Velké Prahy generál Karel Kutlvašr.
Po sebevraždě plukovníka Josefa Švece převzal kapitán Kutlvašr velení jeho pluku.
za nevěstu Rusku Jelizavetu Jakovlevovou, vzali se v červenci na Staroměstské radnici v Praze. Zůstal v armádě, byl povýšen na plukovníka a v roce 1923 se stal jedním z nejmladších generálů československé armády. Bylo mu osmadvacet.
Generál Slunečko nařídil svým jednotkám, aby město obsadily.
Padlo jich na 300, další leželi zranění v nemocnicích, kde je později rudoarmějci bez slitování okamžitě stříleli, vzpomínal Otakar Machotka v exilové knize Pražské povstání 1945.
„Generál Toussaint poodešel k oknu a slzel,“ napsal Pražák. „Přistoupil jsem k němu a zeptal se ho, zda měl Prahu rád. Přikývl a řekl, že ji zná od mlada, byl malířem a vymaloval si každý její koutek, jen proto by ji nemohl dát rozbořit, jak si představoval Schorner. Teď je z něho ubohý muž: ženu ztratil při náletu v Mnichově, dům má v rozvalinách, syna jsme mu zajali. Nejlépe, aby si lehl někam do škarpy a v ní zašel. Na tato slova jsme mu vydali syna, jehož jsme zajali již v sobotu.“ Smrkovský původně chtěl, aby ho zastřelili, Pražák odmítl.
Kutlvašr se vrátil domů na prezidentskou amnestii na jaře 1960. Až na odvolání dostal starobní důchod - směšných 230 korun.
Když Toussaint podepsal ve vězení formálně spolupráci se Státní bezpečností, umožnili mu, aby maloval obrazy. V roce 1961 byl propuštěn na svobodu výměnou za dva Čechy a odjel do Spolkové republiky Německo. Zemřel roku 1968 v sedmasedmdesáti letech v Mnichově.
Fyzici Placzek a Weissberg byli původně levičáci, proto také pošilhávali po Sovětském svazu. Poslední návštěva této země je vyléčila - uvědomili si, že Lenin a Stalin založili socialismus na teroru. Když vyprávěli o svých zážitcích Oppenheimerovi, který býval v Kalifornii dokonce členem komunistické buňky, i on vystřízlivěl.
George Placzek se narodil 26. září 1905 v centru Brna v domě na Grosser Platz číslo 3 (dnes náměstí Svobody) v rodině německy mluvícího židovského podnikatele. Jeho otec Alfred odkoupil v roce 1913 od spolumajitele Louise Skeneho textilní továrnu v Alexovicích u Ivančic (dnes součást Ivančic). Placzkovi žili přes zimu v Brně, v létě v Alexovicích. George měl ještě mladšího bratra Fritze a sestru Edith. V rodině se mluvilo i česky, děti se kamarádily s místními kluky a děvčaty. Rodina měla hluboké sociální cítění, podporovala chudé, za to je Alexovice jmenovaly čestnými občany.
Mladý Čech měl ohromné nadání pro jazyky. Ve všech zemích, ve kterých pobýval, se brzy dorozuměl. Vypráví se, že italštinu se naučil ze dne na den čtením knihy Dekameron. Kromě češtiny a němčiny uměl anglicky, francouzsky, španělsky, italsky, dánsky, hebrejsky, arabsky, asi deset jazyků. Měl slabost pro ženy, všude si našel milenku.
Včas rozpoznal nebezpečí jak nacismu, tak i komunismu. Už od roku 1934 prorokoval, že Hitler rozpoutá válku. Aniž o to mladý fyzik usiloval, vyzařovalo z něj přirozené charisma.
Všichni skončili v nacistických koncentrácích.
Dána Nielse Bohra zase přivedl Placzek k objevu, že pomalými neutrony se štěpí jen izotop uranu U 235.
Začal totiž spolupracovat se skupinou Enrica Fermiho v Chicagu, která stavěla první atomový reaktor v rámci tajného projektu Manhattan.
V zimě 1942-43 přesídlil Placzek, už jako britský občan, do kanadského Montrealu, aby tam vedl skupinu teoretiků zařazených do atomového programu.
V květnu 1945 požádal Oppenheimer Placzka, aby přijel do Los Alamos, města v Novém Mexiku, kde dokončovali prototyp atomové bomby. Jmenoval ho šéfem teoretického oddělení - klíčového pro tento úkol. Fyzik s českými kořeny se tedy podílel na závěrečných stádiích výroby nejstrašnějších zbraní.
V pondělí 16. července sledoval první pokusný výbuch jaderné bomby na poušti v Novém Mexiku, necelých šedesát kilometrů jihovýchodně od města Socorro - krycí název Trinity.
Z Placzkovy rodiny se z koncentráku nevrátil nikdo.
Kromě toho dostal v roce 1945 americké občanství,
Jeho smrt nebyla dodnes objasněna koluje domněnka, že mohl spáchat sebevraždu. Lékaři mu předepisovali na snížení vysokého krevního tlaku lék reserpin, jehož vedlejším účinkem bývají silné deprese. Možná, že trpěl výčitkami svědomí za své rodiče a další příbuzné, které nedokázal přimět včas k emigraci. Možná, že přemýšlel nad statisíci mrtvými v Hirošimě a Nagasaki, které zabily bomby, na jejichž vývoji pracoval - tímto pomyšlením trpěli i další tvůrci této zbraně hromadného ničení.
Brno připomenulo v roce 2005 George Placzka sympoziem a odhalením sochy na místě jeho rodného domu,
Britové, kteří Hösse zajali, ho vydali k soudu do Varšavy. Polský tribunál neznal jiný rozsudek než smrt. V dubnu 1947 ho symbolicky pověsili na šibenici za krematoriem číslo jedna v Osvětimi.
Steve Palackdharry vytvořil film Journey to Justice (Cesta za spravedlností) - premiéru měl v dubnu 2006. A spisovatelka Helen Fryová vydala v roce 2011 podle jeho vyprávění knihu Inside Nurimberg Prison (Uvnitř norimberského vězení).
protože v demisi bylo už 14 ministrů, tedy většina,
==========
Nevšední doteky dějin (Karel Pacner)
- Your Highlight at location 2196-2196 | Added on Tuesday, 4 January 2022 07:04:34
V poledne sice podali demisi sociální demokraté Václav Majer a František Tymeš, v demisi bylo už 14 ministrů, tedy většina (čtrnáct oproti dvanácti)
Ráno ve středu 25. února 1948 se prezident rozhodl – demisi přijme a nechá na Gottwaldovi, aby do kabinetu přivedl nové ministry.
Porážku demokracie zavinili podle Drtiny ministři sociální demokracie a Jan Masaryk, kteří vládu neopustili, velká vina padá i na národní socialisty a lidovce.
Byli si jisti sami sebou, sokolstvem, junáky, armádními důstojníky, a proto se na ostrý mocenský střet prakticky vůbec nepřipravovali. Zato komunisté byli jako „tajná armáda“ připraveni dokonale.
Ve středu večer propukla první větší vlna zatýkání nepohodlných lidí - bez ohledu na slib, který dal Gottwald Benešovi.
Většinou okresních funkcionářů národních socialistů a lidovců, které estébáci odvedli během prohlídek jejich sekretariátů.
Zatkli i Krajinu a Čížka. Když se to dověděl Beneš, požádal Gottwalda, aby oba poslance chráněné imunitou propustil. Nejvyšší vůdce KSČ mu vyhověl.
Začátkem srpna 1948 Státní bezpečnost zatkla i Drtinu a nechala převézt do vězeňské nemocnice na Pankráci.
V prosinci 1953 proběhl s Drtinou utajený proces u Nejvyššího soudu. Byl odsouzen k žaláři v trvání 15 let a ke ztrátě občanských práv na 10 let. Současně mu zabavili devět desetin majetku. Na svobodu se dostal při hromadné amnestii 10. května 1960.
Požádal o důchod - nejdřív mu vyměřili 200 Kčs měsíčně, později zvýšili na 600 Kčs. Manželka vydělávala jako pletařská dělnice 430 Kčs měsíčně.
Drtinovy paměti vyšly v roce 1982 v nakladatelství ‘68 Publishers manželů Škvoreckých v Kanadě, začátkem devadesátých let i v Praze pod názvem Československo, můj osud.
Když mu Václav Havel ukázal text Charty 77, podepsal ji a StB ho kvůli tomu několikrát vyslýchala.
Prokop Drtina zemřel 16. října 1980
Zato útěk bývalého místopředsedy vlády a předsedy národně socialistické strany Zenkla byl pro komunistický režim těžkou ranou.
Jako profesor češtiny a francouzštiny učil na středních školách v Praze a v Táboře.
V pátek 1. září 1939, kdy Německo zaútočilo na Polsko, gestapo Zenkla zatklo - stal se jedním z českých rukojmí a putoval do koncentračního tábora Buchenwald, kde musel těžce pracovat až do osvobození.
Petr Zenkl a jeho žena byli bezdětní. To usnadnilo plánování tajného odchodu.
Zenkl se usadil ve Spojených státech, kde vedl Radu svobodného Československa, hlavní politický orgán odboje. Zemřel ve Washingtonu 2. listopadu 1975.
Urna s jeho popelem byla uložena v pomyslném hrobě Milady Horákové, popravené komunisty, na Vyšehradském hřbitově spolu s ostatky několika dalších osobností protikomunistického exilu.
Musíme vystačit s touto logickou úvahou: Jestliže se inteligence vyvinula na Zemi, mohl by se stejný proces opakovat i jinde -proč by měla být naše planeta výjimkou?
V roce 1961 sestavil Drake rovnici, podle níž se odhadoval možný počet vzdálených světů obývaných inteligencemi. Předpokládal, že polovina hvězd má nejméně jednu planetu, na níž existují příhodné podmínky pro život. Nicméně ten se mohl vyvinout pouze na polovině z nich, přičemž pouze na 20 procentech by to byl život inteligentní. Řekněme, že pětina z tohoto počtu má zájem na komunikaci s ostatními. Nakonec Drakeovi vyšlo, že pouze v naší Mléčné dráze čili Galaxii by mohlo existovat na tisíc vyspělých civilizací, které si vyměňují informace. Později tento odhad ještě zvýšil na 10 tisíc. Je to hodně, anebo málo, když se počet hvězd v Galaxii odhaduje na 200 miliard?
Nejbližší je od nás vzdálená tisíc světelných let. A pak vidí naši civilizaci ve stavu kolem prvního tisíciletí křesťanského letopočtu, tedy na poměrně nízké technické úrovni. Proto nemá důvod, aby se k tak zaostalým sousedům hlásila.
Kennedy zahynul v pátek 22. listopadu 1963 v texaském Dallasu.
„V době, kdy Oswald pobýval v Sovětském svazu, stejně jako později, neprojevila o něj KGB zájem.“ Nicméně ho vedla pod krycím jménem „Nalim“.
V neděli ho zastřelil na chodbě radnice majitel nočního baru Jack Rubinstein-Ruby. V rozhovoru pro televizi, pořízeném později ve vězení, tvrdil Ruby: „Chtěl jsem ušetřit vdovu po zesnulém prezidentovi od útrap, jimiž by musela projít při procesu s vrahem svého manžela.“ A také: „Svět se nikdy nedozví pravdu o atentátu:
Ruby byl odsouzen k trestu smrti, odvolal se, ale než mohl začít další proces, onemocněl rakovinou plic a zemřel.
Přes Finsko dorazil jako turista 16. října 1959 do Moskvy. Údajně od mládí inklinoval ke komunismu. Po několika dnech požádal o sovětské občanství, ale byl odmítnut. Na americkém konzulátu odevzdal svůj pas - nechce být americkým občanem. Na jednom večírku potkal devatenáctiletou studentku farmacie Marinu Prusakovovou a po třech měsících se vzali.
V únoru 1962 se jim narodila dcera June. Koncem května požádali na americkém konzulátu v Moskvě o možnost vrátit se do USA. Úřady jim to umožnily.
Koncem září 1963 odjel mladý Američan do Mexika. V pátek 27. září navštívil tamní sovětskou ambasádu se žádostí, aby mu umožnila návrat do Sovětského svazu a zbavila ho pronásledování agenty federální policie FBI.
Papež, 264. v pořadí a první Neital po 455 letech, přijal jméno Jan Pavel II.
Jeho matka Emilie, původem Litevka, zemřela v roce 1929 na srdeční vadu.
Také o staršího bratra Edmunda přišel - jako lékař se nakazil v nemocnici spálou, které podlehl v roce 1932.
Lolek, přihlásil v roce 1938 na krakovskou Jagellonskou univerzitu, zajímala ho filologie, a večer navštěvoval kurzy řečnictví.
sovětské vedení se pokusilo odstranit papeže Jana Pavla II.
V Čenstochové pod poutním místem Jasná hora 19. června 1983 prohlásil: „Národ hyne, když demoralizuje svého ducha, národ sílí, když duch jeho se stále víc očišťuje, a to nedokážou žádné vnější síly zničit.“
Osvětim nazval „Golgotou moderního světa“.
Devítidenní návštěva papeže se proměnila ve svátek celého Polska. I mnozí komunističtí funkcionáři zůstali katolíky, proto se modlili s Janem Pavlem
Ve čtvrtek 14. srpna 1980 začali dělníci v gdaňských loděnicích stávkovat. Chtěli si tím pod vedením elektrikáře Lecha Walesy vynutit založení nezávislých odborů. Na brány závodu pověsili vedle hesel obrázky Černé Madony čenstochovské a snímek papeže Jana Pavla.
V lednu 1981 přijal Jan Pavel II. ve Vatikánu ve zvláštní audienci Lecha Walesu.
V lednu 1987 pak Jan Pavel II. potřetí přicestoval do Polska.
Gorbačov přiznal: „Všechno, co se v posledních letech odehrálo ve východní Evropě, by se nestalo, kdyby nebylo papeže a jeho veliké role, kterou dokázal sehrát na mezinárodním poli.“
Sedmadvaceti lety pontifikátu se stal jedním z nejdéle sloužících papežů.
Poláci v roce 1990 pomnohli americkým agentům se dostat z Iráku. V roce 1995 přinesl o operaci Simoom první zprávu deník Washington Post. Po něm následovaly další články. Už nebylo co skrývat. Později natočil polský režisér Wladyslaw Pasikowski o této události hraný film, objednala si ho americká televize HBO.
Z podzemní továrny u Nordhausenu, kdy byla továrna Mittelwerk. Tuto oblast dobyli jako první Američané a urychleně odtud odvezli všechny rakety a ostatní zařízení. Teprve poté ji předali Rudé armádě.
Zprvu němečtí inženýři odmítali pro okupanty pracovat. Jakmile se však od kolegů, kteří vábení už podlehli, dověděli, jaké platy a výhody mají, hlásili se sami.
Helmuta Gröttrupa, který žil v americké okupační zóně. Nabídl mu 5000 marek měsíčně, vilu a veškeré zaopatření. Gröttrup byl nejvýše postavený raketový specialista, kterého Sověti získali.
Mozkem tohoto výzkumu byl Wernher von Braun, který přeběhl k Američanům,
Od jara 1957 žil Čertok, stejně jako další inženýři, na nově vznikající raketové základně v Kazachstánu poblíž železniční stanice Ťuratam - dnes ji známe jako kosmodrom Bajkonur. Zkoušeli tam mezikontinentální raketu R-7.
Zaostání zavinil Stalin, který na konci čtyřicátých let odmítl kybernetiku a s ní spjatou výpočetní techniku jako „buržoazní pavědu“.
Další doteky dějin (Karel Pacner)
Ford model T (hovorově Tin Lizzie - plechová Líza) se vyráběl od roku 1908 do roku 1927. Za 19 let jich vyrobili v Detroitu přes 15 milionů. https://cs.wikipedia … rg/wiki/Ford_model_T
Cena se způvodních 850$ díky průmyslové výrobě ve dvacátých letech snížila až na třetinu - 260 dolarů za kus. Dělníci dostali přidáno na 5 dolarů za den (dvojnásobek toho, co jinde) a mohli si našetřit na tento vůz za pouhých 52 dní. Ford se o své zaměstnance staral, už v lednu 1914 zkrátil pracovní dobu na osm hodin denně a zavedl třetí směnu, takže vytvořil pracovní místa pro tisíce dalších lidí.
Štefánik Masaryka oslovoval “otecko”, což byla důvěrnost, která Masaryka vyváděla z míry.
V Paříži se stal vítaným hostem společenských salonů. Štefánik uměl barvitě vykládat o svých cestách a měl zvláštní kouzlo, jímž přitahoval ženy.
Politickým smýšlením byl monarchista, nejraději by viděl československé království s italským princem na trůnu. Za komunistické vlády byl význam Štefánika, stejně jako Masaryka, zatemňován. Až 23. dubna 1990 přijalo Federální shromáždění zákon číslo 117, který zní: “M. R. Štefánik zaslúžil sa o vznik společného štátu Čechov a Slovákov.”
Ejzenštejn na prvním dílu Ivana Hrozného pracoval čtyři roky, do kin se film dostal po skončení druhé světové války – a autor za něj dostal Stalinovu cenu. V březnu 1946 zhlédl druhý díl Stalin. Vůbec se mu nelíbil. Jeho děj se odehrával především v Kremlu, na carském dvoře, kde se car snažil likvidovat vysokou šlechtu – [[Bojar|bojary]].
Druhý díl Ivana Hrozného byl zakázán, diváci jej viděli v sovětských kinech až v roce 1958.
Třetí díl byl po smrti autora zničen, na jediné dochované scéně Ivan Hrozný vyslýchá cizího žoldáka – podobnost s praktikami sovětské tajné služby KGB byla naprosto zřetelná.
https://www.csfd.cz/ … n-hrozny-ii/galerie/
Zvací dopis
První napsal Antonín Kapek, kandidát předsednictva ÚV KSČ, během jednání vedení obou komunistických stran v Čierné nad Tisou (29.7. - 1.8.1968) a tajně ho předal generálnímu tajemníku ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi. Byl napsán česky a rozebíral vývoj v Československu.
O deset dnů později, během schůzky vedení šesti komunistických stran v Bratislavě, doputoval k Sovětům druhý dopis. Kolderův tajemník Radko Kaska ho předal na záchodě členu sovětského politbyra Pjotru Šelestovi. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Antonín Kapek, Oldřich Švestka a Vasil Bilak, čtyři členové a jeden kandidát předsednictva ÚV KSČ. Tato pětice žádala rusky o “pomoc všemi prostředky, které máte”. Podle nich “pouze s vaší pomocí bude možno vyrvat ČSSR od hrozícího nebezpečí kontrarevoluce”.
Z třetího dopisu Leonid Brežněv citoval během jednání pěti šéfů komunistických stran Varšavské smlouvy v neděli 18. srpna. Sepsali jej Indra, Kolder, Hoffmann, Švestka, Pavlovský a někteří další ve víkendovém městečku prominentů na Orlíku v pátek 16. srpna. Tvrdili, že mají zajištěnou podporu šesti z jedenácti členů předsednictva ÚV KSČ a padesáti členů pléna ÚV KSČ. Upozornili, že vojenský zásah už nelze odkládat. Do Moskvy jej odtelegrafovalo sovětské velvyslanectví.
Takzvaný dopis 99 pragováků, byla v podstatě soukromá iniciativa několika desítek stalinistů z pražského podniku. Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, považovaný za jeden ze “zvacích” [https://www.dotyk.cz/publicistika/pred-50-lety-vznikl-dopis-99-pragovaku-prezdivany-take-zvaci-dopis-20190718.html Dostupný online]