Komunistické zločiny a CIA https://www.megaknih … e-zlociny-a-cia.html
Američané atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki neshodili, aby Japonce donutili kleknout na kolena, ale především proto, aby zapůsobili na Rusy. Ti věděli, že v okamžiku svržení bomby Japonci byli téměř ochotni bezpodmínečně kapitulovat.
Postupimská dohoda Rusům, Britům a Američanům umožnila si svět rozdělit mezi sebe.
Komunistická světová revoluce byla tak jako tak překonána revolucí technickou, v jejímž důsledku se viditelně zlepšil úděl neprivilegovaných ve všech vyspělých zemích.
Příslušníci UB vedli privilegovaný život. Funkcionáři UB tvořili novou šlechtu. Dokonce i řadový pracovník měl plat čtyři až pětkrát vyšší, než byla průměrná mzda dělníka v půrmyslu. Dostávali nejlepší byty a zboží nakupovali ve zvláštních obchodech, pro širokou veřejnost uzavřených.
Stalinovou zbraní uvnitř Polska bylo 10. oddělení Bezpieky. Bylo obávanou a strašlivou organizací.
Vždy, když se zatřáslo kaleidoskopem, se darebáci měnili v hrdiny, fašisté v komunisty a policejní špiclové v ministry. Úkolem jeho oddělení bylo se v tomto marastu vyznat.
Původní marxismus byl Stalinem a jeho stoupenci cynickým způsobem znetvořen.
Komunisté striktně odmítali mnohé liberální hodnoty. Šlo především o svobodu vyjadřovat mínění, úctu k jednotlivci, spravedlnost soudů, nezávislost justice a právo nebýt zatčen a uvězněn bez soudního řízení.
Larry Duggan, předseda KS USA, zemřel po záhadném pádu z okna své kanceláře v patnáctém poschodí mrakodrapu na Páté Avenue v New Yorku. Jako v Masarykově případu se nikdy oficiálně nezjistilo, zda vyskočil anebo zda ho někdo shodil.
Komunizmus lze zničit jen tím, že se nechá rozvinout stalinismus.
Kontrarevoluce bude úspěšná jen tehdy, jestliže se všední život lidí učiní tak nesnesitelným, že jejich duchovní a materiální bída bude větší, než strach před důsledky jejich jednání. národy východní Evropy povstanou a odhodí řetězy, jimiž je Stalin spoutal. Protože Západ je z jejich poroby osvobodit nemůže, budou to muset udělat samy.
Jediná rozumná strategie americké tajné služby ve východní Evropě spočívá ve vražení klínu mezi Moskvu a její satelity.
Dulles jako zarytý antikomunista nebyl jen názoru, že moskevský komunismus ohrožuje světový mír, ale že jakýkoliv komunismus je svou podstatou zlý a musí být zničen. A teď najednou viděl absolutně jasně, jak tohoto cíle dosáhnout:
Nejvyšší funkcionáře strany bude označovat jako americké agenty. – Důkazy pro tato odhalení dodají sami Američané.
Ukáže, že Field své pozice využíval k tomu, aby se seznamoval se členy komunistických stran a pak je naverboval jako agenty.
Zkrátka dokáže, že Field je nasazen, aby zničil sovětský blok
Agent Swiatło bude kladivem a oběť Field hřebíkem. Swiatło udělal vše, co mu bylo řečeno.
Těch pár agentů, kteří byli skutečně nasazeni, tuto psychózu podněcovalo, tím, že pilně šířilo nesmyslně zašifrované zprávy. Vznikal tak dojem, že v akci je obrovská organizace, jejíž tykadla sahají až do nejzazších koutů.
Noc co noc přes Radio Svobodná Evropa vysílali tajuplné fingované instrukce obrovské armádě agentů, která ve skutečnosti neexistovala. (Podařilo se ji však vytvořit v představách sovětů.)
Češi měli samozřejmě o Fieldovi dosti rozsáhlé spisy. V říjnu 1948 Field při podávání žádosti o povolení pobytu v Československu doufal, že dostane místo jako docent na pražské Karlově univerzitě. V žádosti se odvolával na doporučení mnohých českých komunistů…
Na národy východní Evropy se snese nová doba temna. Pravda se stane politickou skvrnou. Lež nástrojem státnického umění. Mučení a vraždy budou na denním pořádku. Věznice se naplní lidmi, kteří celý svůj život zasvětili věci, jež je nyní zničí. Soudy se stanou hříčkou druhořadých tyranů.
Člověk za změnu bojuje jen v případě, stanou-li se mu stávající poměry naprosto nesnesitelnými.
Na desky spisu napsal: “Operation Splinter Factor”, tedy akce “Faktor odštěpení”.
Celá rodina zmizela v propadlišti. Všichni Fieldovi padli za oběť špinavé americké akci Splinter Factor.
Chtěli být spojenci Moskvy, ale žádnou kolonií. V každém případě byli vlastenci.
Tak byl Field do Československa vylákán nabídkou docentury na Karlově univerzitě. Od svého příchodu byl stále sledován, až přiletěli dva vysocí úředníci maďarské tajné policie a zatkli ho. Neprodleně byl dopraven do Budapešti a podroben nemilosrdnému výslechu. Trval den a noc. Řídil jej osobně brutální šéf maďarské tajné policie Gábor Péter.
Po čtrnácti dnech bestiálního vyslýchání a nátlaku Field přiznal, že je americkým agentem. Již den nato však sebral své síly, přiznání odvolal a již nikdy je neopakoval.
Mezitím bylo v celé východní Evropě zatýkáno a vyslýcháno mnoho lidí, kteří měli tu smůlu, že se s Noelem nebo Hermannem Fieldem znali.
Většinou šlo o příslušníky mezinárodní brigády, která ve Španělsku tak statečně bojovala proti fašismu. Noel Field znal téměř všechny. Přišel jim na pomoc, když byla občanská válka ztracena a když pak živořili ve francouzských internačních táborech.
Ve španělské občanské válce vedl Rákosiho brigádu. Nakonec se dostal do francouzského internačního tábora, kde si jednou s Noelem Fieldem vyměnili pár slov. To mu nyní mělo být osudné.
Týden potom, co byl zatčen Szonyi, byl Lászlo Rajk politicky mrtvý muž. Výpovědi obou zatčených, jakož i dalších vedly k závěru, že je v chodu široce založené spiknutí, za nímž vězí především Jugoslávci, a že Rajk je Titův člověk v Maďarsku.
Tyto politické procesy měly celý východní blok uvést do stavu strachu, ochromení, každou politickou diskusi redukovat na papouškování pouhých hesel.
Proces proti “Lászlu Rajkovi a společníkům” začal v pátek 16. září 1949. Nikoho by nenapadlo, že osm obžalovaných bojuje o svůj život. Ve skutečnosti také vůbec nebojovali. Ani jedenkrát ani jediný z obhájců nezasáhl v jejich prospěch.
Na čestné tribuně seděl zástupce Polské lidové republiky. Byl to agent CIA, podplukovník Swiatło, který sám před půldruhým rokem tuto lavinu uvedl do pohybu. Americký agent – Dullesův muž – zrádce Swiatło – seděl na čestné tribuně tohoto lidového soudu.
Věrní komunisté a vlastenci jako údajní velezrádci usedli na lavici obžalovaných!
Paradoxněji už to nešlo. Americký agent v maďarském vězení vyslýchá “ruského špiona”, aby přitížil polským komunistům věrným linii. Temná akce Splinter Factor obrátila svět.
Osmi obžalovanými byli:
Obžaloba zněla: “Lászlo Rajk a jeho společníci založili a vedli organizaci, jejímž cílem bylo násilím odstranit demokratické zřízení ve státě.” Všichni obžalovaní svou vinu přiznali.
24. září v 9:45 hodin dopoledne, osm dní po zahájení procesu. Rajk byl odsouzen k smrti oběšením a spolu s Szonyiem a Szalaiem byl 14. října na dvoře věznice v centru Budapešti popraven.
Další obžaloby vyvolaly pochybnosti. Jedním byl Bulhar Trajčo Kostov, místopředseda vlády, druhým byl Polák Wladyslaw Gomulka. Kostov byl jako Gomulka vlastenec. Dlouho se zasazoval o federaci balkánských zemí, čemuž Rusové kladli rozhořčený odpor.
Kostov odmítal spolupracovat. Měl tu odvahu, aby prohlásil, že je nevinný a při soudním řízení “odvolal” doznání, které udělal pod nátlakem ve vazbě. “Před tímto soudem a před bulharským lidem prohlášuji, že jsem nikdy nebyl ve službách britské tajné služby, že jsem se nikdy nepodílel na jakémkoli spiknutí a že jsem měl Rusko vždy v úctě a vážnosti.”
Kostov byl oběšen 17. prosince 1949.
Poláci, které Field udal, byli již celé měsíce zatčeni. Přesto že mnozí z nich spáchali sebevraždu a mnozí krutým mučením zešíleli a skončili v blázinci, většina jich odmítala Gomulku jakkoli obvinit. I zde byl nejdůležitější muž obviněn svým podřízeným. V Polsku byl pro tuto roli v Gomulkově případu vyhlédnut generál Marian Spychalski.
Gomulka měl štěstí na statečné a oddané spolupracovníky. Žádný z jeho blízkých přátel, kteří byli zatčeni, proti němu nevypovídal a ani v nejmenším ho neobvinil. Gomulka se nepřiznal ani ve vězení. Iniciátoři akce Splinter Factor konečně narazili na někoho, na koho nestačili.
Fieldovi byli zapomenuti. Nikdo nevěděl, zda dosud žijí.
Vztahy mezi Východem a Západem byly natolik napjaté, že válka prostě musela být, aby se nesnesitelné napětí uvolnilo. Korea byla tím správným územím.
Gottwald byl kdysi pozoruhodný muž. Jako syn z moravské rolnické rodiny ve dvanácti letech odešel k příbuzným do Vídně, aby se učil truhlářem. Potom dezertoval a vstoupil do nově vytvářené československé armády.
Před válku bylo ČR republikou s parlamentní demokracií, jedinou ve východní Evropě. Svoboda názoru, tisku a všechna ostatní základní práva byla zaručena. Rolníci obdělávali vlastní půdu, průmysloví dělníci měli odbory a boháči nebyli tak bohatí jako všude jinde v Evropě.
Když byla Praha po válce osvobozena Rudou armádou, stále větší část obyvatelstva vkládala naděje v Sovětský svaz. Co by mohli ještě očekávat od Západu, který je tak cynicky vydal fašistům?
Československo se jako každá jiná evropská země muselo rozhodnout pro jednu z obou stran.
V roce 1948 demokratické zřízení Československé republiky odstranil nekrvavým státním převratem, který ze země udělal komunistický stát.
Vladimír Clementis, ministr vnitra Václav Nosek, náměstek ministra zahraničí Artur London, tajemník strany Otto Šling, náměstek ministra zahraničního obchodu Eugen Löbl a Ludvík Frejka, přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky.
6. října 1950 byl Šling zatčen. Po nejtěžším mučení se Šling ke špionáži přiznal.
Byla vytištěna a zdarma rozdávána brožura s projevem prezidenta Gottwalda o Šlingovi a o všech jeho údajných machinacích.
Mezitím se CIA plně soustředila na Clementise. Hermann Field jako spojku jmenoval tajemnici ÚV KSČ Marii Švermovou
Švermová byla vdova po uctívaném národním hrdinovi Janu Švermovi, který o život přišel ve Slovenském povstání a sestrou Karla Švába, náměstka ministra vnitra a šéfa bezpečnosti. Čistka se drala až do nejvyšších kruhů.
Byl zatčen také Artur London. Přes počáteční hrdinný odpor nakonec přiznal všechno, co se po něm žádalo.
Vedení zřejmě doufalo, že odhalení Šlinga, Clementise a Švermové odvede pozornost od hospodářských těžkostí.
Při měsíčním výdělku asi 5 000 korun stál obyčejný rozhlasový přijímač 15 000 korun.
Záhadný únos jeho nejmladšího dítěte v Moskvě za války ho změnil. Stal se zdrženlivým, ztvrdl a pravděpodobně také zhrubl.
Jiřím Pelikánem zpracovaný souhrn zpráv československé vládní komise z roku 1968 o čistkách a procesech, který nemohl v Praze vyjít.
O několik dní později se slavily Slánského padesátiny.
Manželka byla dopravena do osamělé chaty v lese u Prahy, kam za ní dovezli také jejího šestnáctiletého syna Rudolfa. Dcerka Marie byla dána do dětského domova. Slánského odvezli do vězení v Ruzyni. Mnohokrát s ním zacházeli tak, že ztratil vědomí a po celé hodiny ho nenabyl. Jednou chtěl spáchat sebevraždu. Přiznal vinu ve všech čtyřech bodech obžaloby: špionáž, velezradu, sabotáž a prozrazení vojenského tajemství. Byl totálně zlomen.
Trest smrti pro všechny obžalované kromě Artura Londona, Vavro Hajdů a Evžena Löbla. Ti byli odsouzeni na doživotí.
Nikdo z odsouzených se neodvolal. Žádostem o milost nebylo vyhověno a popravy se konaly 3. prosince 1952.
V Československu byly pozůstatky jedenácti popravených zpopelněny, Jejich popelem posypali jízdní dráhu.
Také ve východním Německu byli zatčeni prominentní členové ústředního výboru, protože znali Noela Fielda.
Byla to doslova masová hysterie, která zachvátila celé národy a celý východní blok. CIA mohla být spokojená.
Agent CIA, podplukovník polské tajné služby Swiatło, své poslání splnil a 21. prosince 1953 uprchl na Západ.
Zděšeným posluchačům v Polsku vyprávěl, jak pracuje polská tajná policie. Jmenoval policejní špicly v továrnách a na univerzitách. To vše vykládal jako vlastenec, který musel utéct, protože se na to už nemohl dívat.
V celé zemi to vřelo, až najednou došlo k poznaňskému povstání a ke Gomulkově návratu k moci.
Fieldovi se stali nevinnou obětí strašlivého komplotu špionážní služby USA. Dostali každý 40 000 dolarů odškodného a proti veškerému očekávání se rozhodli zůstat v Maďarsku.
oznámeno, že je svobodný. Po nezbytném lékařském ošetření ve Varšavě se konečně 19. listopadu dostal na Západ letadlem, které před pěti lety startovalo bez něho. V kapse měl 40 000 dolarů odškodného od polské vlády.
Další nevinná oběť CIA Erica Wallachová, která stavěla silnice na Sibiři, musela čekat o něco déle. 27. října 1955 však konečně z Moskvy odletěla do Berlína. I ona dostala odškodné.
V celé východní Evropě přezkoumány tisíce dalších případů. Probíhaly rehabilitace, pomalu se otevíraly žaláře,
V červnu 1956 stávka 30 000 poznaňských dělníků vyústila v největší demonstraci proti vládě a sovětskému panství.
Wladyslaw Gomulka. Potom, co byl v srpnu 1951 zatčen s úmyslem dostat ho na šibenici a v srpnu 1956 propuštěn na svobodu, se opět dostal k moci přímo z vězeňské cely.
Trajčo Kostov, Lászlo Rajk a Rudolf Slánský byli rehabilitováni, stejně jako muži, kteří s nimi sdíleli lavici obžalovaných, potupu a jejich osud.
Končí jedna z nejšpinavějších kapitol v dějinách americké diplomacie a špionáže.
Operace Splinter Factor - o téhle operaci CIA nemá drtivá většina lidí ani páru!
https://en.wikipedia.org/wiki/Noel_Field
https://cs.wikipedia … rg/wiki/Allen_Dulles
https://en.wikipedia … iki/Józef_Światło
https://en.wikipedia … /wiki/Stewart_Steven kniha Operation splinter factor 1974
Někdy kolem roku 1986, tedy za předchozího režimu, se mi do ruky dostala kniha Artura Londona „Doznání“ (https://cs.wikipedia.org/…don), popisující autorovu osobní zkušenost z období politických procesů roku 1952 s tzv. “protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“. Sám autor, tehdejší náměstek ministra našich zahraničních věcí, byl během tehdejšího procesu odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Jen pro připomenutí, na konci tohoto procesu bylo vyneseno 11 rozsudků smrti a tři rozsudky doživotí, konkrétně: Rudolf Slánský (1901), generální tajemník KSČ (trest smrti), Vladimír Clementis (1902), ministr zahraničních věcí (trest smrti), Otto Fischl (1902), náměstek ministra financí (trest smrti), Josef Frank (1909), zástupce generálního tajemníka KSČ (trest smrti), Ludvík Frejka (1904), přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti), Bedřich Geminder (1901), vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ (trest smrti), Vavro Hajdů (1913), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí), Eugen Löbl (1907), náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí), Artur London (1915), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí), Rudolf Margolius (1913), náměstek ministra zahraničního obchodu (trest smrti), Bedřich Reicin (1911), náměstek ministra národní obrany (trest smrti), André Simone (1895), redaktor Rudého práva (trest smrti), Otto Šling (1912), vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně (trest smrti), Karel Šváb (1904), náměstek ministra národní bezpečnosti (trest smrti).
Kniha tehdy běžně dostupná nebyla, jednalo se o téma, o němž se v té době mlčelo. Takže platilo: Jako dnes internet, tehdy samizdat. Dobře si vzpomínám, jak mnou tehdy kniha, osobní, prožité svědectví Artura Londona, otřásla. Nejenom drastické a bestiální způsoby výslechů obžalovaných, ale to vše završila i poslední historka po popravě obviněných, kdy vozidlu STB, které odváželo popel popravených, začala na jakési cestě za Prahou prokluzovat na zledovatělé vozovce kola, a tak příslušníci STB zastavili a popelem popravených posypali vozovku, aby se mohlo v cestě pokračovat dál…
Ta kniha mnou tehdy nejenom otřásla, ale zároveň vyvolala řadu otázek a především otázku: Proč?!! Proč to udělali? Co k tomu tehdejší sovětské vedení a Stalina vedlo? Zbavili se tím lidí, kteří sovětský systém jednoznačně podporovali, byť měli jisté výhrady a prosazovali socialismus, který by odpovídal tradici a kultuře jejich zemí. Zbavili se tak lidí, z nichž velká část prošla během druhé světové odbojem, výslechy, týráním, koncentračními tábory… Mimochodem, komunisté byli za druhé světové války nejlépe organizovaným a nejpočetnějším odbojovým hnutím v zemích okupovaných nacisty! Řada z nich v tomto boji položila život.
Tedy lidé zocelení, kteří pevně stojí za svým přesvědčením a jsou pro ně ochotni obětovat i to nejcennější. Na tuto svoji nezodpovězenou otázku jsem však celá desetiletí odpověď nikde nenašel. A odpověď, že se jednalo jen o mocenský boj uvnitř KSSS a dalších komunistických stran, pro mne dostačující nebyla.
Až teprve nedávno se mi do ruky dostala kniha investigativního novináře Stewarta Stevena – Komunistické zločiny a CIA – Operace CIA Splinter Factor (Eko-konzult, 2019; kniha vyšla v několika západních zemí, za všeobecného uznání, již v roce 1974 – my jsme si, z nejrůznějších politických důvodů, museli počkat ještě dalších 45 let!!!).
Cituji z předmluvy k prvnímu českému vydání této knihy:
„Oč tu jde? Kniha vypráví o přímém podílu americké CIA na procesech v padesátých letech v Maďarsku, Polsku, Bulharsku a v Československu. Odhaluje, proč právě Československo bylo v zájmu globální strategie americké politiky postiženo nejkrutěji.
Zdálo by se naprosto samozřejmé, že kniha bude hned potom, co vyšla, přeložena do češtiny. Nestalo se tak. Bylo to v době, kdy napjatou situaci mezi Východem a Západem ještě zhoršily důsledky vojenské intervence států Varšavské smlouvy (kromě Rumunska) do Československa. Pokud jde výhradně o naši zemi, roli rovněž sehrál vztah KSČ k procesům padesátých let. Navíc kniha nezamlčuje podíl Sovětského svazu na těchto tragických událostech.
Po 17.listopadu 1989 se rozproudila kampaň, dokazující, že poválečný vývoj u nás byl dobou temna. Za jeden z nejzávažnějších důkazů slouží procesy v padesátých letech. Nastal tedy nanejvýš vhodný čas čtenáře seznámit se stanoviskem autora, který svou knihu napsal v rozhořčení nad tím, co se dělo. Opět se tak nestalo. Důvod je prostý. Fakta, zachycená v knize, vrhají jiné světlo na americkou politiku, než jak se dnes líčí.
Akce Splinter Factor, která je dodnes svými původci nejpřísněji utajována, prokazuje účast CIA a konkrétně Allana Dullese na vyvolání procesů proti významným funkcionářům komunistických stran zemí střední a východní Evropy. Charakterizuje dramatičnost událostí přímo shakespearovskou krutostí děje a machiavelismem poválečné politiky. Autor je tlumočí kontrapozicí dvou hlavních osob dramatu, Allana Dullese a J.V.Stalina. Osou děje jsou paralelní osudy Noela Fielda, Allana Dullese a Josefa Swiatla, vysokého důstojníka ministerstva bezpečnosti Polské lidové republiky, který se dal do služeb CIA. Jádrem autorova strhujícího líčení je obraz důsledků této akce především v Československu, včetně důvodů, proč právě ono bylo terčem úderu Action Splinter Factor.“
Toliko citace z knihy na úvod. Není v možnostech krátkého článku obsáhnout obsah takto rozsáhlého materiálu a ani to není mým záměrem (koho to zaujme, knihu si najde). Nicméně se alespoň v tom nejzákladnějším pokusím zobrazit hlavní faktografickou kostru tohoto příběhu tak, jak jsem si ji zapamatoval.
A začnu tím, co v knize nenajdete, neboť v době jejího vydání tato archivní fakta k dispozici ještě nebyla a autor o nich nejspíše ani nevěděl. Tedy operací Nemyslitelné – Unthinkable, kterou tzv. „spojenci“ začali plánovat na začátku roku 1945 a která měla, dle jejich tehdejších plánů, vyústit v nové vojenské napadení Sovětského svazu na konci července 1945. Tento výpad plánovali tzv. „spojenci“ za pomoci divizí německého Wehrmachtu, které padly do jejich zajetí a které za tímto účelem začali cvičit a připravovat na další boj.
Nové válce tehdy zabránilo razantní dobytí Berlína Sovětskou armádou, kdy tzv. „spojenci“ zjistili, že úspěšné provedení takové operace proti SSSR je nad jejich síly a vedlo by k vyčerpávající statické válce. Nicméně, sovětské vedení o tomto plánu již tehdy vědělo, o čemž svědčí například rychlé přesuny sovětských vojsk do míst, odkud byl útok plánován. Proč to zde zmiňuji? Hovoří-li dnes někdo o paranoii tehdejšího sovětského velení a Stalina, pak nutno dodat, že k takové paranoii byl z jejich strany, ještě předtím, než skončila druhá světová válka, velmi racionální důvod!
A nyní velmi zkráceně k základní informaci knihy Stewarta Stevena. Po skončení druhé světové války měly zpravodajské služby západu v zemích Střední a Východní Evropy, ale i Sovětského svazu velmi omezený konglomerát svých agentů. Povětšinou se jednalo o úředníky, strážníky, běžné dělníky. Agenti ve vysokých politických a vojenských postech tehdy chyběli. Někdy v roce 1948 byl kapitán , vedoucí odbočky britské Secret Intelligence Service (SIS) v Polsku Michaell Sullivan kontaktován podplukovníkem tehdejší polské, státní bezpečnosti Bezpieka nebo-li UB Josefem Swiatlo (https://www.megaknihy.cz/…tml). Swiatlo byl nejvyšším představitelem 10. oddělení Bezpieky, která byla Stalinovou zbraní uvnitř tehdejšího Polska, jednalo se o funkci a osobu v té době v Polsku s téměř neomezenou mocí, která mohla dosadit či svrhnout i ministra. Switalo se tehdy těšil plné podpoře
Poláků i Sovětů. Zprvu zmatená britská SIS následně poskytla svého agenta Swiatla tehdejší nejmocnější službě západního světa americké CIA. A tady význam tohoto agenta pochopil a později plně využil někdejší ředitel americké OSS v americkém okupačním pásmu Německa a v letech 1953 až 1961 ředitel americké Ústřední zpravodajské služby CIAAllen Dulles (https://cs.wikipedia.org/wiki/Allen_Dulles).
Jenom pro doplnění: Swiatlo přeběhl po odhalení operace v pozdější době v Berlíně na americkou stranu a odměna ho neminula: Bylo mu uděleno americké občanství a od března 1954 se stal redaktorem rádia Svobodná Evropa, kde ve svém vlastním pořadu vzpomínal na kruté metody polské státní bezpečnosti, tedy vzpomínal zde na to, co sám naprosto bezcharakterně pomohl rozpoutat.
Dulles si okamžitě uvědomil, jaké trumfové eso se ocitlo v jeho ruce. V té době neměla americká zpravodajská služba v zemích střední a východní Evropy na důležitých mocenských postech žádné významné agenty. Dulles tehdy přišel s nápadem, jak celou zpravodajskou hru obrátit. Nemáme-li zde své spolupracovníky, přesvědčíme Sověty, že naopak naši agenti se nacházejí na všech významných postech tehdejšího sovětského bloku! Tudíž je jen otázkou času, kdy v těchto zemích vypuknou námi řízené převraty, které povedou ke ztrátě těchto zemí z rámce sovětského bloku! To vyvolá v sovětském vedení paniku a chaos a spustí procesy vzájemného obviňování, represí a teroru, jejichž důsledkem bude ztráta legitimity, důvěry a následné vypuknutí občanských nepokojů, které vrátí tyto země zpět do sféry našeho vlivu.
Uskutečněním tohoto plánu a předáním podvržených informací sovětskému vedení byl předurčen Stalinův důstojník polské státní bezpečnosti Josef Swiatlo. Chyběl již jen poslední bod plánu: Najít důvěryhodný a přesvědčivý argument, který by Sověty přesvědčil o pravdivosti a reálnosti tohoto plánu. A ten byl i záhy nalezen, stal se jím významný americký diplomat, Dullesův mnohaletý přítel, vymyšlený špión Noel Field (https://en.wikipedia.org/…eld).
