To je on! O té, co si říkala Toyen (Milena Štráfeldová)
píše ve Všech krásách světa pamětník Jaroslav Seifert.
Průvodce Paříží a okolím: Fromek knížku, která vyšla v roce 1927. Dnes je sběratelským unikátem, skoro k nesehnání.
Slávek o tom dokonce napsal celou knížku Ulice Gît-le-coeur.
zapomenutá – Jarmila Horáková.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarmila_Hor%C3%A1kov%C3%A1
https://muj-antikvariat.cz/hledani?q=Ji%C5%99%C3%AD+Frejka%3A+Den%C3%ADk+Jarmily+Hor%C3%A1kov%C3%A9&search_sub=Hledat
Světla Svozilová. Zahrála si Smrt. A měla to být právě ona, kdo pro svou hereckou kolegyni Jiřinu Štěpničkovou v hysterii kolem jejího soudního procesu požadoval trest smrti…
Podepsáni: Karel Teige, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Vilém Závada, František Halas, Karel Konrád, Ladislav Novomeský, Vladimír Clementis, Bedřich Václavek, Jiří Weil, Julius Fučík a Vojtěch Tittelbach.
Dá se to číst i takhle: dva budoucí političtí vězni, dva popravení, jeden sebevrah, další, kdo sebevraždu předstíral, aby se zachránil před smrtí, jeden k smrti uštván – a také několik národních umělců.
Broukovu Psychoanalysu vydal tiskem Alois Srdce v Praze, s obálkou – jak jinak – Jindřicha Štyrského.
Magistrát hl. m. Prahy oznámí knihkupcům, že Jindřich Štyrský provozuje vydavatelskou činnost, aniž by k ní měl živnostenské oprávnění.
Štyrský odsouzen k pokutě ve výši 400 Kč, pokud nezaplatí, hrozí mu vězení v délce čtyřiceti dnů.
kniha nazvaná Na jehlách těchto dní. Jsou v ní tři desítky Štyrského fotografií, doprovázených Heislerovými snovými texty.
kamarádi vydají knížečkou nazvanou Život začíná ve čtyřiceti. Slečna Toyen se v ní projíždí v otevřeném vozíku
Toyen: “Svět přece není ve své podstatě krásný. Aspoň já ho tak nevidím. Je děsivý. A takový ho chci i namalovat…“
Papeže české literatury tvrdě odsoudí: „Neznám člověka morálně a tělesně tak špinavého. Lháři, nevěřím tvému vlasteneckému nadšení, tvé lásce k rodné hroudě, protože tě znám, tak jak nikdo. Vzpomínám si, kolikrát jsi mne prodal za čtvrtku vína společně s Teigem, Toyen aj. Byl jsi básník, veliký básník, proto jsme ti všechno odpouštěli. Teď jsi sračka.“
Člověka nepředěláš, jenom se vybarví. / Karel Čapek/
Ve čtvrtek 12. prosince 1940 sepsal Jindřich Štyrský závěť, ve které univerzální dědičkou svého majetku i autorských práv učinil slečnu Marii Čermínovou /Toyen/.
Zbytek války tak stráví surrealistický básník Jindřich Heisler v domácím vězení v koupelně u Toyen, kam ho uvrhly světové dějiny.
Až do konce války se tak z Jindřicha stane Karel Dvořák.
V příštích čtyřiceti letech bude z politických důvodů popraveno kolem 280 lidí, na hranicích jich při útěku ze zadrátovaného Československa zahyne přes 370 a ve vězeních a lágrech se mrtvých nikdo ani nedopočítá.
Bohuslav Brouk. Z Prahy utekl zjara roku 1948, jen pár dní po vítězství pracujícího lidu.
uprchlíků z komunistického Československa. Jako Ivan Herben, Ferdinand Peroutka nebo manželé Jelínkovi.
V roce 1952 odjel Bohuslav raději do Austrálie.
a v roce 1958 se usadil v Anglii, kde v lednu roku 1978 umřel docela opuštěný.
Zůstala po něm řada knih a studií, plných ironie, sarkasmu a nemilosrdné kritiky. Knih tak prorockých, až z nich mrazí. A kdo ho dnes zná…
Dříve si Nezvala opravdu vážil. Jeho imaginace mu připadala zázračná, jeho kouzlení se slovy bylo nedostižné.
V pozůstalosti Vítězslava Nezvala se našel i tento zápis: Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech. … Přijde na řadu Karel, pak Nezval a ostatní. Karel ať nechodí do vináren…
Proto hypotetický strach Karla Teigeho měl zcela reálný základ.
Kalandra prý si šel jen zatelefonovat do bytu svého švagra. Jenže právě v tom okamžiku přijela pro švagra Státní bezpečnost.
Kalandra byl prostě ve špatnou chvíli na špatném místě, tak ho kožené kabáty vzaly pro jistotu s sebou. A když už ho měly, nepustily ho. Hodil se jim v procesu s dr. Horákovou. Ženou, se kterou se předtím nikdy v životě nesetkal. Po dlouhém mučení se Kalandra přizná k neuvěřitelným zločinům, včetně toho, že připravoval další světovou válku. A stejně jako Milada Horáková dostane trest smrti.
Záviš Kalandra bude popraven 27. června 1950 oběšením. Vlastně zdlouhavým a bolestným udušením na prkně,
„Mám strach,“ prozradí Teige své dlouholeté družce Josefině Nevařilové, když se z rádia o Závišově popravě dozví. „Mám strach,“ potvrdí i své dlouholeté milence Evě Ebertové.
Obě Teigeho přítelkyně, životní družka Jožka i milenka Eva, spáchají během několika příštích dní sebevraždu.
Obrat Toyen ze kterého jde skutečně hrůza - jmenuje se Původ pravdy
Od svého příjezdu do Francie v roce 1947 až do posledních dní žil Jindřich Heisler pouze pro surrealismus.
Heisler Paříži vydává Revue NEON která po pěti číslech končí, nepodařilo se pro ni získat dost předplatitelů.
Zato jeho kolážový cyklus Abeceda je čitelný pro všechny. Áčko je havarovaný železniční vagon,
Jindra umře na selhání srdce. Je mu osmatřicet let. „Nebyl on Žid?“ zeptal se starý lékař, který vypisoval úmrtní list. „Oni teď Židé často umírají na srdce.“
vychází v Paříži útlý svazek s prostým názvem Toyen. Je to její první zahraniční monografie a ve svém malém nakladatelství Sokolova ji vydává tehdy ještě neznámá mladá žena původem z Československa, Meda Sokolová, později provdaná za Jana Mládka.
Stačí číst jen názvy obrazů: Bezesná noc, Za propastmi v nás samých, Návštěvnice závrať, Náměsíčná
Jenže právě o agitce Zpěv míru sám Nezval řekl: „No, chtěli to, tak jsem jim to za dvě stě tisíc korun vyblil.“
Možná však i autosugesce: prý znal datum své smrti, jak mu je kdysi vyjevila kartářka. Na věštecké předpovědi, astrologii a okultní vědy věřil od mládí, bez ohledu na svůj materialistický světový názor.
Velmi rád ho měl soudruh Gottwald, jemuž Vítězslav Nezval musil často na klavíru zahrát svoji „Husopasku“ a „Krahulíka“.
Nelíbilo se mu, jak brutálně potlačují povstání Alžířanů za osvobození. Dohodl se s povstalci a Francie svou kolonii opustila.
Na de Gaulla kvůli tomu mířilo několik atentátů. Zlost na něho měli nejen jeho generálové, ale především téměř milion Francouzů, kteří museli Alžírsko po vyhlášení nezávislosti urychleně opustit. Masakr v Oranu v červenci roku 1962 ukázal, že jim jde skutečně o život.
Francie se také stala čtvrtou zemí na světě, která vlastnila jadernou zbraň. Svůj první úspěšný jaderný pokus provedla 13. února 1960 na alžírské Sahaře.
Díky směsici kapitalistického trhu a socialistických pětiletek zažívala Francie po celá 60. léta ekonomický boom,
Ještě je tu rok 1968! Francie žije studentskými bouřemi, které se z Paříže rychle přelijí
Toyen je s Jindřichem Heislerem na hřbitově v Batignolles. Má velmi prostý hrob, který se špatně hledá.
Centre Georges Pompidou v Paříži uspořádalo v roce 1982 posmrtnou výstavu děl Toyen, Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera. Vydalo k ní také výpravný katalog.
Dražba Toyeniny pozůstalosti proběhla 21. června 1982 v Paříži. Řada jejích i Štyrského obrazů se tak dostala do Spojených států.
Její Ráj černochů z roku 1925 se na aukci v roce 2019 na pražském Žofíně prodal za téměř 32 milionů korun. Nejde přitom o rekord, její Piková dáma se v Praze na podzim roku 2020 vydražila za 79 milionů korun. Obraz Hon na lišku překonal v roce 2015 v londýnské aukční síni Sotheby’s částku 480 tisíc eur. André Breton zařadil Toyen mezi deset nejvýznamnějších umělců 20. století.
Případ Václava Talicha. K problému národní očisty a českého heroismu (Jiří Křesťan)
Základem této knihy se stala studie, kterou jsem uveřejnil v roce 2009 v časopise Soudobé dějiny,
23. května byl Václav Talich zatčen a internován ve věznici na Pankráci.
Z vězení byl propuštěn 27. června 1945, důvody propuštění byly zdravotní.
Alice Masaryková při návštěvě kanceláře prezidenta prohlásila, že oroduje jménem rodiny Masarykovy, která žádá, aby byl Talich rychle vyslechnut, neboť jeho zdravotní stav je ohrožen.
Vítězslav Nezval, který zaujal významné místo na Kopeckého ministerstvu, prokázal nejednou odvahu zastat se lidí, jimž bylo ubližováno.
Vnučka prezidenta Osvoboditele — Herberty Langové-Masarykové. Ta po roce 1945 náležela k mladým intelektuálům, kteří uvěřili v program komunistické strany.
přiznat a hlasitě říci mea culpa
Mea culpa (latinsky moje vina nebo moje chyba) je latinská fráze z úkonu kajícnosti,
v knize B. Dobrodinského Filharmonie se směje.
https://muj-antikvariat.cz/hledani?q=Filharmonie+se+sm%C4%9Bje&search_sub=Hledat
Bidlova čítanka - karukatury
https://muj-antikvariat.cz/hledani?q=BIDLOVA+%C4%8C%C3%8DTANKA&search_sub=Hledat
Smrt na kůru (Dalibor Vácha)
Rudolfa Hajnová, učitelka z Rešic přijela za Opálkou.
První zemřel Opálka, na sobě nosil oblečení po plukovníkovi Kropáčkovi.
Kubiš měl četná povrchová zranění kovovými střepinami granátů, zlomenina pravé pažní kosti. Zemřel následkem průstřelu hlavy pistolí ráže 6,35 mm.
Krátce před výstřelem požil kyanovodík, jehož smrtící účinek se již nestačil projevit. Na kůru s nimi bojoval i Bublík.
Dole byl Gabčík, Valčík, Švarc, Hrubý, všichni spáchali sebevraždu pistolí ráže 6,35 mm
Herecký výkon Radka Brzobohatého v roli nadporučíka Adolfa Opálky
Byly povražděny celé rodiny. K výjimkám patřily například Božena Kropáčková https://cs.wikipedia … ožena_Kropáčková, Opálkova „ubytovatelka“, a obě její děti. Válku přežily na rozdíl od svého otce Václava Kropáčka popraveného v prosinci 1943 v Drážďanech.
kostelníci Karel Louda, https://cs.wikipedia … org/wiki/Karel_Louda a jeho tchán Václav Ornest https://cs.wikipedia … /wiki/Václav_Ornest (popravena manželka i obě dcery)
Jan Sonnevend předseda starších, kněz Vladimír Petřek, děkan Alois Václav Čikl, biskup Gorazd.
