Začít u sebe (Jan Tománek)
lidé žijí v syndromu plného nákupního košíku a nechtějí nic vidět.
někdo se jen začne ptát, protože jednoduše vyhoří a svět mu přestane dávat smysl…
zapomene na to, proč vše dělá, a hlavně, jestli to jemu samotnému dává nějaký smysl.
Vyprávěl mi, že si dal za osobní projekt, že zkusí na základě důkazů vyvrátit existenci Boha. Věnoval se tomu s matematickou přesností několik let a skončil jako silně věřící člověk… To mi jen potvrdilo, jak velký smysl pro humor Bůh má.
Všechny mají jedno společné – JÁ a případně majetek, jako vrcholný stav, kterého byste – podle nich měli v životě dosáhnout. Jsou to vlastně dokonalé knihy psychopatů pro jiné psychopaty – návody na čiré sobectví, které se často maskuje jako „úspěch“, dobro a duchovno. Vše je ve své podstatě skryté sobectví
Žádné peníze nikdy nikoho neudělaly šťastným. Tak jednoduchá a banální pravda, ale přesto na ni téměř každý v dospělosti zapomene a peníze a majetek se stanou hybnou silou celého jeho života.
Pomalu ubývá mladický elán a nadšení, ale to opravdové štěstí se stále ne a ne dostavit a vy začínáte chápat, že nejste nesmrtelní a máte jen ten čas, který vám byl vyměřen.
Zbytečné honění se za falešnou chimérou mamonu, která vás pouze těsněji připoutává k systému a nedovolí vám být svobodní, protože se o své postavení a majetek bojíte.
lidem je předkládáno, že pokud nebudou studovat školu, která jim stejně do života nic nedá, a později nebudou pracovat v ohromném nadnárodním korporátu a tam vyplňovat nesmyslné tabulky, nebudou šťastní,
Dnes se role obrátily a z bývalé kolonie USA jsou nám ty cetky vraceny zpět
lidé vstupují do politiky – nejde jim už v žádném případě o nějaké ideály a myšlenky, nebo dokonce službu občanům, ale pouze o výhodný a rychlý výtah k moci a bezpracným penězům. To vše často pro ty nejneschopnější, kteří jinak nic neumí a v klasickém tržním prostředí by naprosto propadli.
Když odkryjete podstatu dnešní společnosti na úplnou dřeň, zbude vám pouze čiré sobectví.
Lhář nejvíc nenávidí ty, kteří říkají pravdu, protože tím zcela odhalují jeho vlastní prázdnotu a lež. A pohled do takového zrcadla je pro něj zkrátka nepříjemný a bolí.
je to opět JEN na vás, které hodnoty pustíte do svého srdce, jestli to bude závist, chtíč a mamon, nebo to bude láska, porozumění, pravda a například pracovitost. Ovšem i tento poslední „závan lidskosti“ už dnes v nadnárodních korporátech zcela zmizel.
V Evropské unii už dnes pracuje více než 74 % lidí ve službách a pouze 15 % ve výrobě (v USA je tento poměr dokonce 80 % ku 8 %).
Jen zhruba 4 % lidí pracují v zemědělství, lesnictví a rybolovu a produkují tak potraviny – zbytek se dováží…
Pokud ale pracujete ve službách, kde nepřicházíte s vašimi zákazníky do styku vůbec, což je poměrně časté, nedostává se vám vůbec žádné pozitivní odezvy a satisfakce. Na účet vám tak chodí peníze za práci, ve které však nevidíte žádný smysl. Kvůli stereotypu přichází z takové práce frustrace a vyhoření.
Pak přicházejí na scénu různé teambuildingy a další výmysly korporátů na utužení uměle vytvořených kolektivů nesourodých lidí, které ve vás mají za úkol udržet nějaký zájem, loajalitu a pracovní nasazení, než vás společnost definitivně vyždímá a vy vyhoříte. Je to neodvratné a musí to přijít.
Zkuste si upřímně říct, jestli má vaše práce smysl? Pomáháte svou prací někomu, přinášíte lidem radost, spokojenost, tvoříte něco?
Je vytváření zbytečných reportů a tabulek někomu ve skutečnosti prospěšné? Pokud ne, vaše duše to podvědomě ví a opět z toho zákonitě plyne vnitřní frustrace.
A dnes svůj falešný „úspěch“ v podobě peněz a majetku můžete sdílet s celým světem na sociálních sítích.
Proč myslíte, že největšími konzumenty kokainu jsou lidé ve finančním a bankovním sektoru, kteří nic neprodukují a jen na monitorech přesouvají ohromné částky cizích peněz?
Nadnárodní korporáty si vlastně poměrně pěknými penězi doslova kupují vaše mládí – váš život a zdraví.
Děláte to nejlepší, co umíte, a přesto na tom vůbec nezáleží – někdo, koho neznáte a nikdy jste ho neviděli, rozhoduje o vaší práci.
Když v nějaké zemi zabalí produkt o desetinu centu levněji, tak se celý proces přesune tam.
Tento trend vidím bohužel i u svých dětí ve škole – děti odevzdávají úkoly, ale nikdo je s nimi už nerozebírá a nic jim k tomu neřekne.
Jak může mít člověk radost z práce, o které podvědomě ví, že nemá smysl, za kterou nevidí vůbec žádný výsledek a nedostává ani jakoukoli zpětnou vazbu?
Stále dokola volí politiky, o kterých sice vědí, že jsou gauneři a zloději, ale když je to výhodné pro ně samotné – slibují jim dávky, dotace nebo jiný prospěch – sobecky je volí, jen s myšlenkou „teď“ bez jakéhokoli ohledu na blaho celé země a budoucnost vlastních dětí.
Moji vysokoškolsky vzdělaní přátelé ten ohromný podvod neviděli – protože ho programově NECHTĚLI vidět a raději se začali dívat jinam.
Nerozumím té slepé důvěře v systém. Nikdy v celé lidské historii se nestalo, že by to JAKÝKOLI systém myslel s lidmi dobře.
Každý systém pracuje pouze pro svůj prospěch a své lepší fungování
Posílají do války děti ostatních, ale dobře vědí, že své vlastní mají ochráněné, aby do boje nemusely.
Je to dokonalý „ďábelský“ plán – ne nadarmo se říká, že „pýcha peklem dýchá“. A nejpyšnější bývají právě ti, kteří si vůbec nepřipouštějí možnost jakéhokoli omylu.
Vydává hloupé příkazy a vyhlášky, o kterých ví, že lidem nepomohou, ale naopak jim uškodí,
Nespokojeno je více než 77 % lidí a z toho 22 % jde do práce přímo naštvaných
Ono postavit dům, zasadit strom a zplodit syna – tedy něco po sobě zanechat – má opravdu hlubokou a nezastupitelnou hodnotu.
Systém potřebuje nemyslící a přitom všehoschopné, morálně zkažené vykonavatele – doslova psychopaty, kterým se nic nepříčí.
Práci, o které ví, že je prospěšná pro jiné lidi – že za vámi něco smysluplného zůstává.
Radost z dobře odvedené práce je myslím pro pocit osobního štěstí zcela nezastupitelná.
Každý systém vždy drží touha po konformitě a klidu – přidat se k vítězné a početnější straně,
Český volič například volí posledních třicet let dokola ty stejné strany a lidi, kteří ho mnohokrát zklamali, obelhali a dokonce doslova okradli
Dnes je situace s dětmi, které nemají jakýkoli vztah k manuální práci nebo přírodě, ještě mnohem horší – doslova tristní. Bohužel do rolí rodičů už dorostla generace, která toto sama již nezažila a takové vzory jí chyběly.
Jsou tu bylinky (černý bez, lípa, divizna), kterých je plná příroda a které vás vyléčí lépe než farmaceutika z ropy,
Ale to, že Coca-Cola produkuje 200 000 lahví každou minutu, není pro tyto společnosti samozřejmě problém – problém je chov dobytka, který je prý neekologický a zatěžuje planetu…
Lidem v okolí přijde normální naložit trávu a listí na vozík a dojet s nimi autem do sběrného dvora - po cestě zpět se pak stavit v hobbymarketu pro zeminu, mule a štěpku v plastových pytlích…
A ozvat se proti bezpráví a lži je to stejné – samozřejmě, že to stojí nějakou námahu a protivenství, kdežto mlčet a plout s davem je tak pohodlné.
Prezidentské volby – nesnáším komunisty, nemluví se s nimi, od revoluce proti nim bojuji – ale kariérní komunista na Hradě nevadí, protože on si to odpracoval… Opět doublethink jako vyšitý.
Lhaní do vlastní kapsy se zdaleka nevztahuje jen ke světonázoru, ale týká se především vás samotných.
Syndrom plného nákupního košíku: dokud máte doma teplo a máte co jíst, nezajímáte se.
Historie nás bohužel učí, že i dobří lidé v rámci pomýlené „pravdy“ mohou napáchat veliké zlo.
Slovo dezinformace (kromě speciálního typu vojenské operace) je pouze rafinované označení pro systém nepříjemné pravdy, na kterou se však systému nechce nebo se bojí odpovídat a boj proti dezinformacím, není nic jiného, než na růžovo natřená cenzura.
Cílem je pouze rozdělit lidi, aby se jiným snadněji vládlo.
Neustále hledejte pravdu, stále se vzdělávejte, a jak řekl Jan Hus – žijte v pravdě.
Stejně tak jsou lidé, kteří naopak vůbec žádné ambice nemají
anebo dnes covidové a greendealové šílenství. Pak nastává doba, kdy zfanatizovaná většina umlčuje rozumně uvažující menšinu.
Každý sám o sobě ví, jak je vnitřně silný a co si může dovolit – a hlavně co si MUSÍ dovolit, aby si nelhal do kapsy a mohl se sám na sebe každý den podívat do zrcadla.
Bůh má totiž smysl pro humor, kdežto ďábel ne.
Člověku se musí něco přihodit, aby měl důvod prohlédnout a posunout se na žebříčku sebepoznání kousek výš – aby se dokázal přesunout ze světa materiálních a přízemích hodnot někam dál.
Nekolaborujte se systémem a nepodporujte zbytečně konzum – to největší zlo NIKDY nedělají ti nahoře, ale dav, který je poslouchá.
Můžete jít pouze příkladem a doufat, že vás budou třeba jednou následovat.
Někdy je potřeba potlačit lenost a srabáctví, najít v sobě trochu hrdosti a postavit se rovně.
Jen národ prospěchářských gaunerů si mezi sebou zvolí jiného gaunera, kdežto morální a silný lid si zvolí silnou a morální osobnost.
Na nás všech je ten národ obrodit – a to lze jen odspoda od každého z nás.
Internet a sociální sítě na jednu stranu lidstvo ničí, ale na druhou stranu se k ohromnému množství lidí dostává poznání a to jim otevírá oči
ale ono není za pět minut dvanáct – je dávno po dvanácté, a pokud se jako společnost nezměníme, tak zkrátka tato civilizace končí!
mé největší poděkování asi patří paradoxně celému covidovému období, protože ta doba mě donutila konečně zcela vystoupit ze své komfortní zóny
Baťa, švec který dobyl světa (Evžen Erdély)
Podnik se za války úžasně šířil, mohutněl a rychle rostl. Roku 1917 zaměstnával už 4 000 dělníků,
roku 1926 byla denní produkce 55.000 párů bot a v Baťových továrnách bylo zaměstnáno 8000 dělníků. Též počet Baťových prodejen rychle vzrůstal.
března 1931 připadá na každého obyvatele Československa roční spotřeba 4 a půl páru obuvi
Baťových závodech toho, že se vyrábějí boty, při nichž z výrobní ceny jen dvacet procent připadá na odměnu za práci a na obecnou režii, zatím co ostatních osmdesát procent výrobní ceny je skutečná cena materiálu, jehož se na výrobu bot použilo.
polovina těch prodaných bot je úplně jen z kůže, 38 procent jsou boty gumové, 12 procent je bot z látek.
Baťa se rozhodl, že trojnásobné zvýšení československé koruny vyrovná pro sebe tím, že sníží cenu svých výrobků asi na polovinu.
konkurence se zvyšuje snižováním nákladů nebo stupňováním výkonu;
„Dosavadní zkušenost“, napsal před lety Tomáš Baťa, „nás učí, že je těžší přiměti lidi k samostatnému myšlení než k poslušnosti.“
tovární město Zlín není pojištěno proti požáru. Má vlastní závodní hasičský sbor
Baťa spokojoval s tím, že platil dobrovolně 10 % úroků na dobrovolné vklady svých dělníků (zatím co spořitelny platily tou dobou průměrně 5%).
Asi třetina dělníků v Baťových závodech je zúčastněna na zisku, ostatní jsou odkázáni na pevnou mzdu.
Vdané ženy se zásadně nezaměstnávají, neboť Baťa je toho názoru, že dobrá dělnice nemůže býti zároveň dobrou hospodyní a matkou.
Na 2 500 mladých chlapců, Každý chovanec internátu se musí učiti německy a anglicky
Starší bratr Tomáše Bati Antonín, s nímž roku 1894 založil firmu, zemřel již před válkou na tuberkulosu.
Jsou ještě nevlastní bratři z druhého manželství Baťova otce, nový šéf podniku Jan A. Baťa je jedním z nich.
Určité předměty denní potřeby nosil vždy v téže kapse, v levé horní kapse vesty notes, proslulý Baťův standardní zápisník s vyměnitelnými listy,
starostenství v městě Zlíně, které zastával nepřetržitě od roku 1923, Z 42 členů nynějšího obecního zastupitelstva ve Zlíně je 41 zástupců Baťovy strany.
aby se ve Zlíně nerozmohla byrokracie, jak tomu bývá v jiných tak rozsáhlých průmyslových podnicích.
týdenní nájemné z jednoho bytu je 15 Kč. Stavební náklady na dům o čtyřech takovýchto bytech jsou 75.000 Kč,
pilot ztratil v mlze orientaci a zmýlil se v odhadu výšky i směru. Domníval se, že letí vodorovně a zatím letěl šikmo dolů
třímotorový Fokker https://cs.wikipedia … rg/wiki/Fokker_F.VII
Tahle kniha ti změní život (Aleš Palán)
Pelikán: Nevidím ani tmu https://www.databaze … vory-o-nadeji-538720
Všemu ovšem jednoznačně dominovaly Karpatské hry https://www.databaze … /karpatske-hry-42696
Coelha Jedenáct minut je o prostitutce, co odjela do Brazílie a začala se živit v eskortu. https://www.databaze … y/jedenact-minut-419
Po revoluci je vydalo nakladatelství Atlantis v několika svazcích pod názvem Stvořitelé světa. https://www.databaze … tvoritele-sveta-5443
Tajemného Etruska od Miky Waltariho. Ta kniha mě uhranula, během prázdnin jsem ji přečetla dvakrát.
Říkával, že neuvěřitelné věci se stanou a ty uvěřitelné se musí vymyslet.
Kdybychom nebyli nikdy nemocní, nevážili bychom si zdraví, kdybychom nebyli osamělí, nevážili bychom si vztahů, kdyby nikdo z našich blízkých nezemřel, nevážili bychom si daru života… I když si to v tu chvíli neuvědomujeme, těžké věci nás posouvají a dávají nám do života tu pravou šťávu.
Puberta je těžké období, člověk hledá sám sebe, prožívá hormonální i psychické změny. A současný svět - covid, Ukrajina - není pro dospívající vůbec jednoduchý. Potřebují podporu.
Muž, který chtěl být šťastný od Laurenta Gounella. Dostala se ke mně úplně náhodou, ani nevím jak,
sokolové, zejména gymnasté, se neúčastnili prvních olympiád. Nesouhlasili s pojetím sportu, kde šlo o to být lepší než ten druhý.
Štěstí se nedá odvíjet od majetku nebo výkonu, ale spíš od duchovna, od toho, co máš někde v sobě.
Hned další, kterou jsem přečetl, se jmenuje Bůh chodí po světě vždycky inkognito, pořídil jsem si ji jako audioknihu a poslouchám ji v autě.
Knížka, která tě zasáhla, se jmenuje Muž, který chtěl být šťastný https://www.databaze … el-byt-stastny-13026
Mě oslovilo vědomí smrti. Že smrt může přijít kdykoliv a právě to tě žene vpřed, abys se svým životem něco udělal. Od té doby neberu nic jako jistotu, že co bylo včera, musí být dneska.
Číňani říkají: „Pokud necvičíš jeden den, vrátíš se o tři dny zpátky, pokud necvičíš tři dny, můžeš začít od začátku.“
Na vztahu se musí pracovat každý den, trochu něco změnit, něčím překvapit.
Teď chápu, že to není zbytečné, je dobré si udělat hezký večer, prostě občas vyjet ze zajetých kolejí.
Záblesky paměti od Timothy Learyho https://www.databaze … ablesky-pameti-30969
Myslím, že neexistuje jednotný způsob. Někdo chce vypadnout z všednodennosti, jiný se chce pobavit, další se potřebuje léčit.
Důležité je nabídnout lidem uvolnění v situaci, ve které jsme: pandemie, klimatická změna, válka…
olivy vydávají olej, teprve až jsou drceny.
učení je smysluplná práce - aspoň ve srovnání s těmi nesmysly, co dnes můžou být pokládány za práci.
vzdělání může otevírat dveře k jiným světům.
Konečně jsem šel ke Svatému Tomášovi do kotelny, kde Čuňas topil.
Ten „hodnej“ u výslechu říkal, že Čuňas je celkem oukej, i když mě dostane do kriminálu, ale Havel, ten že nás zneužívá a dostává bony.
Plastici jsou ale dvojí. Oni se mezi sebou pořád nesnášejí a fyzicky už ani moc nehrajou. Vráťa stárne, už ani nemůže moc troubit, ale zbytek bez něj odmítal hrát. A druhá parta, kde je Jirka Kabeš s Karafiátem, mají neprávem cejch druhé ligy a pořadatelé je moc neobjednávají.
Když vyšla Magorova summa a Magorův zápisník, byl jsem děsně překvapený, kolik toho napsal.
Hodně věcí dal do knihovny Libri prohibiti Jirkovi Gruntorádovi, tam je to v dobrých rukách.
Moje hodnoty jsou postavený na skále, ne na krabicích ze supermarketu.
Germanistka Věra Koubová, která překládala část Kafkova díla, pořádá úžasné procházky po jeho stopách kolem Staroměstského náměstí, kde měl Kafka několik bydlišť. https://www.prahames … hu-s-franzem-kafkou/
Svatá Hora mi učarovala. https://www.kudyznud … vata-hora-u-pribrami
The KLF měli hitovky, třeba „Last Train to Trancentral“, jednou jsem tam objevil Manuál od The KLF
Knížka je nesmírně vtipná. Konečně mi docvaklo, jak to celé mysleli. Manuál je parodie na seberozvojové příručky, je to návod krok za krokem, jak udělat hit číslo jedna, i když vůbec nic neumíš. Tenkrát se dělaly statistiky prodejnosti a vědělo se, které obchody se statistiky účastní. Člověk tedy přišel do správného obchodu a koupil deset svých singlů, aby to tam ten den měli jako číslo jedna. Když těch obchodů navštívíš několik, dostaneš se nahoru a začnou to kupovat i druzí.
Díky knížkám si myslím, že svět je černobílej, že dobré a špatné je jasně rozpoznatelné.
Čtu třeba Vladimira Sorokina, na cestu jsem si vybrala jeho Vánici https://www.databaze … oucnost-vanice-73794
